Detail

Popis

---

Ostrožka východní je jednoletá bylina. Lodyhy jsou 20 -60cm vysoké, přímé, nevětvené nebo v horní části větvené, naspodu chlupaté, v horních částech roztoušeně zkadařeně chlupaté, s vtroušenými žláznatými chlupy, hustě olistěné. Listy jsou dlanitě členěné v úzké úkrojky, dolní listy jsou řapíkaté, horní až přisedlé, čepel je 3 -5cm dlouhá, 2 -3 x zpeřená, lístky jsou čárkovité až čárkovitě kopinaté, 1 -2,5mm široké, jemně brvité nebo olysalé. Květenství tvoří hrozen, za květu hustý, po odkvětu rozvolněný, dolní listeny jsou členěné, horní celistvé, 5 -20mm dlouhé, stopky květní 0,5 -4,5cm dlouhé, těsně pod květem se dvěma listenci. Květy jsou 15 -25mm velké, okvětních lístků je pět, jsou volné, s ostruhou, většinou červenofialové, okrouhle vejčité až podlouhle vejčité, 10 -14mm dlouhé, na bázi zúžené v nehet, chlupaté, ostruhy jsou 9 -10mm dlouhé, nektarinové lístky jsou dva a srostlé, s ostruhou, stejné barvy jako okvětí, třílaločné, 8 -10mm dlouhé, střední lalok je vejčitý až podlouhle vejčitý, dvoulaločný, postranní laloky jsou o něco kratší, tyčinek je mnoho, 6 -8mm dlouhých, nitky jsou na bázi rozšířené, prašníky žluté, jeden pestík, čnělka 1,5 -2mm dlouhá. Plody měchýřky jsou podlouhle válcovité, 14 -24mm dlouhé, 8 -10mm široké, tvrdě štětinaté. S roztoušenými žláznatými chlupy. Semena jsou hranatá, 1,5 -2mm dlouhá, hnědočerná, se zvlněnými příčnými řadami šupin. Kvete od června do srpna.

Čeleď:
čemeřicovité

Původ:
Ostrožka východní je pravděpodobně domácí od jihozápadní Evropy až do střední Asie: Španělsko, Itálie, Albánie, Řecko, Bulharsko, Rumunsko, Ukrajina, jižní část evropského Ruska, Turecko, Kavkaz, Írán, Turkmenistán, Afghánistán, severozápadní Indie, Tibet, severní Afrika. Na území bývalého SSSR roste na polích, polopuštích a stepních svazcích. Roste na tovinách pod horami, v dolním pásmu předhoří, na svazcích a v dolinách, na ruderálních místech a na úhorech, ve vinohradech, zahradách, parcích, na březích horských říček a zavlažovacích kanálů, často ve vojtěšce a v obilí. Vystupuje jako nestálý plevel, a to na obdělávaných polích na hlinité půdě a u cest.

Výskyt:
Ostrožka se druhotně vyskytuje místy zdomácnělá ve Francii, Německu, Švýcarsku, Rakousku, ČR, SR, Maďarsku, pouze jako přechodně zavlečená nebo zplanělá v Nizozemí, Švédsku, Finsku, Lotyšsku, v severněji položených místech evropského Ruska a mimo Evropu např. v Austrálii. Druhotný areál ve střední Evropě vznikl asi před 150 -100 lety. V Maďarsku byl druh uváděn už v roce 1857. Do Maďarska pronikl do Srbska a Rumunska, z Maďarska mnohem později na jižní Slovensko a odtud na jižní Moravu. Je tedy především charakteristickým druhem panonské cesty adventivů. Pozdější dopravní proudy obilí a osiva, často z území bývalého SSSR, umožnily v několika desetiletích patrně opakovaná zavlékání diaspor této rostliny, což vedlo k postupné naturalizaci také ve středních a severozápadních Čechách v západní polovině České republiky. V druhotném areálu ve střední Evropě druh roste jako ruderálně segetální plevel, jehož výskyt má někdy trvalejší nebo trvalý charakter, zatímco severněji se vyskytuje jen příležitostně jako efemerofyt.
Pro své ozdobné květy byla ostrožka pěstována někdy jako okrasná rostlina v zahradách, a odtamtud zřídka přechodně zplaňuje. V Čechách byla např. pěstována před druhou světovou válkou také v Botanické zahradě v Praze.
Ostrožka je v ČR oligohemerochorem. Na našem území se rozšířila a šíří především panonskou cestou a méně často východní cestou adventivů. Za hlavní zdoj diaspor plevele považujeme cizí obilí, transportované po železnici a nověji hlavně nedokonale vyčištěné osivo. O tom svědčí zejména starší jednotlivé nálezy podél železničních tratí a silnic a výskyty na neobdělávaných místech kolem zemědělských objektů. Druh se u nás chová jako ruderálně segetální. Vyskytuje se jako plevel na polích a jejich okrajích v ozimé pšenici, méně v ječmeni, ve vojtěšce nebo vzácněji i v dalších plodinách, u polích cest, na mezích, úhorech, ruderálně ve venkovských sídlech kolem zemědělských budov, na rumuštích, kompostech, navážkách, na písčitých místech, podél železnic, velmi vzácně v křovinách a na okrajích lesů nebo u vody. Nelze opomenout pěstované ostrožky ve venkovských zahradách.

Růstové podmínky:
Ostrožka je druhem teplobytným. Její populace dosahují optimálního rozvoje v Čechách především v mírně teplé nevo vzácněji v teplé klimatické oblasti, na Moravě v teplé oblasti. Jako segetál má druh výrazné ekologické optimum v teplé oblasti, kde dobře dozrává a bohatě plodí. Jedna rosltina vyprodukuje 300 až 1500 semen, která mají výrazný klíční odpočinek a pro jeho ukončení jsou příznivé vlhké a chladné podmínky. Vzcházení v polích podmínkách je možné pozorovat konce října, během mírné zimy nebo brzy na jaře. Z tohoto důvodu se rostliny optimálně vyvíjejí v ozimých obilninách, kde mohou být i obtížným plevelem. V ozimech dozrává částečně před sklizní, částečně dochází k vysemeňování sklízecí technikou ještě do půdy i do sklizeného zrna. Klíčivost semen je krátkodobá.
Pokud se ostrožka dostala jednou na ornou půdu, je charakteristická její setrvalost, zejéma na jílovo-hlinitých až jílovitých, těžších půdách.

Použití:
Ostrožka má možnost dalšího šíření především v teplé oblasti na černozemních půdách. Zařazujeme ji mezi plevele vnitřní karantény. Způsoby omezování spočívají v dobré evidenci center zaplevelení na orné půdě i na přilehlých stanovištích mimo ornou půdu a dále v aplikování souboru preventivních opatření v rámci integrované ochrany rostlin, zejména čistoty osiva a statkových hnojiv, včasné a technicky dokonalé sklizně zaplevelených kultur, likvidace významných ohnisek výskytu mimo ornou půdu. Je žádoucí uplatňování racionálního zpracování půdy v mimoporostním období.
Význam tohoto plevele je spíše negativní, je to potencionálně obtížný plevel v uvedených oblastech. Je ale také velmi pěknou rostlinou, která se občas pěstuje ve venkovských zahradách. Při dodržování dokonalých preventivních opatření nemusí být její občasné pěstování pro okrasu na závadu. Rostlina je také léčivou, na alkaloidy bohatou a medonosnou. V Turkmenistánu je považována za rostlinu barvířskou.