Detail

Popis

---

Moštové hrušky jsou menší a tužší, než hrušky stolní a tržní. Jsou to stromy vysoké až do 20m, opadavé, samosprašné. Délka jejich života je velmi dlouhá. Plody jsou velké až 10 x 7cm, proměnlivé, hruškovité, žluté, hnědé nebo červené. U těchto odrůd je rozhodující především množství plodů, proto byly předmětem výběru hlavně velké stromy, jejichž úroda nebyla ohrožována pasoucím dobytkem. Plody vypadají lákavě, jsou ale hořké a trpké, s vysokým obsahem taninu. Lisuje se z nich šťáva, která se kvasí na lehce alkoholický mošt zvaný perry.
Známe přibližně tři sta odrůd moštových hrušek. Mnohé byly pojmenovány vícekrát a existují v různých místních obměnách.

´Thorn pear´, která byla uvedena v roce 1676, je výrazně vzpřímená. ´Hastings a ´Brown Bess´ jsou časné odrůdy, které je možné konzumovat i moštovat.
´Holmer´ je pozdější odrůda, jednoúčelové, téměř nepoživatelné.
V 19. století usoudili pěstitelé, že účelnější jsou odrůdy s obojím použitím a vyšlechtili ´Blakeney Red´ a ´Cannock´.

Odrůdy skupiny Huffcap mají vysoké koruny a plody s velkou váhou. Pro odrůdy typu Rock, které poskytují silnější perry, se dosud někdy také používá názvu Huffcap.

Čeleď:
Rosaceae

Původ:
Moštové hrušky rozšířili Římané, ale záměrně byly vysazeny Normany. Jejich pěstování bylo tehdy v Normandii velmi rozšířené. I bez normanského vlivu by ovšem zřejmě vznikla řada hruškových sadů jako zdroj suroviny pro výrobu perry, zejména proto, že staré odrůdy nebyly k přímé konzumaci příliš vhodné.

Moštové hrušně doprovázely i první kolonisty do Severní Ameriky. Zatímco jablečný mošt cider si podržel svou oblibu až do současnosti, konzumace perry vymizela během 19.století. Nyní se tento nápoj vyrábí pouze vzácně s výjimkou několika málo specialistů.

Pěstování:
Moštové hrušky jsou méně náročné, než tržní nebo stolní, a vede se jim dobře i ve špatných půdách. Nemilují mělká nebo špatně odvodňovaní místa.
K pěstování ve skleníku jsou vzhledem k jejich mohutnému vzrůstu nevhodné. Je možné je pěstovat ve velkých nádobách, potom se ale zkrátí délka jejich života a plodivost bude slabší.
Jakmile se utvoří konečný tvar koruny, prořezáváme jen uschlé a napadené větve, Velké stromy ale musíme stále sledovat.

Mladé stromy se často pěstovaly mezi obilím nebo chmelem, dospělé v trávníku, často spásaném husami.
Moštové hrušky bohatě kvetou, jsou to vysoké atraktivní stromy, které mohou žít i několik set let. Tyto vlastnosti z nich tvoří ideální zámecké a sadové stromy, pro menší zahrady jsou ale příliš velké, s výjimkou roubů na zakrslých podnožích.

Hnojení:
Na jaře postřikujeme strom stimulátorem Bio-Algeen S-90.

Sklizeň:
Úroda bývá velká. Po několika desetiletích čekání získáme z jednoho stromu až dvě tuny plodů. Moštové hrušky se nedají uchovat a velmi rychle hnijí. Mošt se lisuje zpravidla z jedné odrůdy, doplňuje se cukrem a kvasinkami a nechává se fermetovat. Stolní a tržní odrůdy nejsou pro přípravu perry vhodné, mohou se ale zpracovat na hruškové víno.

Použití:
Moštové hrušky nejsou příliš chutné, ani když je upravíme tepelně. Odrůda ´Blakeney Red´ se kdysi s oblibou pekla.
Dřevo je výborným materiálem pro řezbářství. Jako palivo krásně provoní místnost.

Množení:
Moštové hrušně se běžně pěstovaly ze semen nebo roubovaly na podnože ze semenáčků s cílem získat co největší stromy. Nyní je možné roubovat je na zakrslé podnože např. kdoulové – získáme tak menší, snáze obhospodařované stromy.

Choroby, škůdci:
Moštové odrůdy trpí v omezené míře podobnými problémy jako jiné odrůdy hrušek, jejich vliv na obrovskou úrodu bývá ale zanedbatelný. Nebezpečná je bakteriová spála, způsobená erwinií, ale většinou tyto velké stromy jen stěží poškodí.