Detail

Popis

---

Artyčok zelinný je vytrvalá bylina vysoká až 2 m, připomíná chrpu.

Nejdříve vytváří listovou růžici. Rozvětvená lodyha vyrůstá z řepovitého kořene, listy jsou na spodní straně plstnaté, bez ostnů, v dolní části lodyhy řapíkaté, v horní přisedlé.

Drobné fialové květy jsou na zdužnatělém lůžku a tvoří úbor, který má průměr až 15 cm. Dužnaté zákrovní listeny se střechovitě překrývají, jejich barva je podle kultivaru zelená až fialová. Také velikost úboru kolísá podle kultivaru.

Čeleď:
Asteraceae – hvězdicovité

Původ:
Druh pochází z oblasti Středozemního moře nebo z Kanárských ostrovů. V Malé Asii byl, stejně jako v severní Africe, známou potravinou už ve starověku. Do Evropy zavedli jeho pěstování Italové.

V Itálii se kultura artyčoků datuje od 15. století, dokud se dostala do Francie a Anglie. Artyčoky jsou známé také na jihu USA.

Pěstování:
Artyčoky vyžadují dobře prohnojenou půdu, častou zálivku a odstraňování plevele z pole. Při vhodných podmínkách jsou artyčoky jedlé už v prvním roce, v našich klimatických podmínkách ale většinou až v roce druhém.

Aby se dosáhlo co možná největšího květenství, nechávají se na rostlině pouze dva výhony se 2 - 3 květními úbory. Pro konzum se sklízejí úbory, u kterých začínají vnější zákrovní listeny žloutnout.

Množení:
V pěstebních oblastech se artyčoky rozmnožují převážně kořenovými odnožemi, protože pěstování ze semen nedává vyrovnanou sklizeň.

Použití:
Artyčoky se pojídají syrové jako salát , nebo se z nich připravuje polévka, může se dusit a upravovat jako květák nebo chřest, zpracovává se z nich také nízkoalkoholický nápoj. Při výrobě sýrů se enzym cynaráza používá jako srážedlo. Pro zimní upotřebení se mohou sklízet i celé stonky, které se ukládají ve sklepě do vlhkého písku.

Ve Španělsku je artyčok nejoblíbenější zeleninou. V lidovém léčitelství se používá také kořen, proti pocení, vodnatelnosti, žloutence, k pročištění jater a ledvin a jako dezodorační prostředek.