Detail

Popis

---

Pomerančovník čínský je vždyzelený strom, vysoký 8 -15m, s trnitými větvemi.

Listy jsou sytě zelené, kožovité, podlouhle vejčité, slabě křídlaté.

Květy jsou velké, narůžovělé, vonné, vyrůstají buď v paždí listů, nebo po několika na koncích větví.

Plody jsou většinou kulovité bobule. Kožovité oplodí – pomerančová kůra, se skládá z vnější oranžové části s množstvím siličných nádržek a ze střední části nazvané Albeno. Z tenkého vnitřního blanitého oplodí vyrůstají zřetelné buňky vyplněné sladce nakyslou šťávou a vytvářejí oranžovou nebo krvavě červenou dužinu plodu. V dužině je více nebo méně – podle kultivaru- semen obalených kožovitým osemením. Byly vyšlechtěny kultivary bez semen.

Čeleď:
Rutaceae – routovité

Původ:
Strom pochází z Číny, ve středověku se rozšířil přes Indii do Středomoří, kde se hojně pěstuje. Do Evropy byl dovezen Portugalci v 18. století. U nás se pěstuje ve sklenících i v bytech, kde plodí. Plody se dovážejí syrové nebo konzervované jako džusy nebo sirupy. Před transportem se syrové plody někdy ošetřují bifenylem, který je zdraví škodlivý, proto takto ošetřenou slupku nepoužíváme.

Pěstování:
Pomerančovníku se nejlépe daří v subtropických oblastech s průměrnými teplotami 21 -22°C a s dostatečnými srážkami. Pokud je suché léto, je nutné porosty zavlažovat. Půda má být propustná, s dostatkem vzduchu.

Pomerančovník začíná plodit ve třetím roce a plného výnosu dosahuje v pátém roce. Po třicátém roce jeho plodnost kolísá, proto se plantáž obnovuje. Plody se sklízejí opatrně ručně, před dozráním, 2 -3krát do roka.

Známe asi 100 kultivarů, které se stále šlechtí.

Použití:
Plody se používají převážně syrové, ale také k přípravě zavařenin, kompotů, sirupů a ovocných šťáv. Olej pomerančových květů se používá do kolínské vody. Z 1kg květů se získávají asi 4g tohoto oleje. Pomerančová silice se přidává do některých léků a voňavek.