Detail

Popis

---

Routa vonná je vytrvalá rostlina, za určitých podmínek odolá vůči zimě. Dorůstá do výšky 40 -60 cm. Roste převážně v oblastech kolem Středozemního moře. Je známá také pod názvy rutvička, děsník, gertrudka aj.

Římané ji používali spolu s česnekem a čerstvým kozím sýrem k přípravě vysoce aromatického koření, které nazvali „ moretum“. Bylo také zvykem dávat čerstvou routu pod matraci, aby se v ní neusadily štěnice. Od středověku se pěstovala jako léčivka i koření už nejen ve Středomoří, ale také ve střední Evropě v klášterních zahradách.

Routa vonná si v chladných ročních obdobích ponechává část svých ozdobných listů. Má rozvětvený stonek, který je dřevnatý pouze ve spodní části. Listy mají modrozelenou barvu, jsou oválné a lichozpeřené. Kořeny jsou světlé a vláknitě rozvětvené. Routa obsahuje žláznaté buňky, které vylučují éterické oleje. Ve Středomoří roste větší počet příbuzných druhů routy.
Routa kvete v alejích, zahradách a na dvorech.

Čeleď:
routovité

Původ:
Routa vonná pochází ze Středomoří.

Použití:
Routa obsahuje éterické oleje, flavonglykosid rutin, třísloviny, kyselinu jablečnou a kyselinu salicylovou.

K léčebným účelům by měla být využívána s velkou opatrností, pouze pod odborným dohledem a v malém množství. V těhotenství se routa nesmí užívat vůbec, protože mí abortivní účinek. Při nadměrném užívání může routa způsobit krvácení a poruchy trávícího ústrojí.

Routa má uklidňující účinky, zmírňuje menstruační bolesti a plynatost, povzbuzuje chuť k jídlu, podporuje pocení a pomáhá při parazitech ve střevech. V homeopatii se z této byliny připravuje prostředek proti slabozrakosti a únavě očí.

Routa má výrazný kořenný pach a hořkou chuť. Sušením se její aroma zmírní, podobně jako u estragonu. Listy jsou vhodné do omáček, salátů, ragů a jiných pikantních jídel. V severní Itálii se routa také používá také k aromatizaci oblíbené vinné kořalky grappa.
Krásně tvarované listy routy můžeme usušit a použít k dekoraci.

Pěstování:
Routa potřebuje slunné stanoviště, chudší, dobře propustnou půdu. Při dělení keříků routy používáme rukavice, protože rostlina může při dotyku zvýšit citlivost pokožky na světlo a vyvolat podráždění kůže.

Množení:
Množíme na jaře semeny, nebo řízky, které jsme v létě předpěstovali. Na jaře můžeme keříky rozmnožovat dělením, ponecháme pouze hlavní výhonek.

Sklizeň:
Listy otrháme před obdobím květu, uchováváme je čerstvé nebo sušené.