Detail

Popis

---

Rodové jméno této rostliny je pojmenováno podle příznivce francouzských botaniků M. Gaillarda de Merentonneau. Přitom nejde o druhy evropské, ale americké, je jich asi 12. Některé se po léta pěstují jako letničky, např. kokarda sličná (Gaillardia pulchella), jiné jsou víceleté. K těm druhým patří kokarda osinatá, V zahradách se spíše pěstují hybridy označované jako Gaillardia x grandiflora. Jedním z rodičů byla pravděpodobně právě Gaillardia aristata. Jsou pro ně charakteristické výrazně zbarvené úbory. Klasickému tvaru se nejvíc blíží kultivar ´Bremen´, který má tmavý, načervenalý terč, jazykové květy mají tmavočervené báze a žluté špičky. Červenožluté úbory má také kultivar ´Kobold´ zatímco ´Burgender´ je jednotný, červený. ´Wirral Flame´ je růžový se světlým okrajem a ´Sonne´ je celý zlatožlutý.
Víceleté kokardy tvoří husté porosty vzpřímených, někdy i poléhavých lodyh, zakončené úborem. Chlupaté, šedozelené listy jsou podlouhle kopinaté, celokrajné,ale i zpeřené. Základní barvou úborů je žlutá, i kultivarů i jiné barvy a jejich kombinace. Plodem je nažka.


Čeleď:
Asteraceae - hvězdicovité

Původ:
Kokarda osinatá pochází z Jižní Ameriky, ostatní ze Střední a Jižní Ameriky.

Pěstování:
Kokardy vyžadují dostatečné světlo a kvalitní propustnou půdu. Na místě ale vydrží nejvýš dva až tři roky, potom je zapotřebí vysadit nové rostliny. Nesnášejí vlhké půdy.

Množení:
Kokardy se množí semeny, dělením a stokovými řízky v srpnu a září, nebo kořenovými řízky zjara.

Použití:
V zahradách se kokardy pěstují v trvalkových záhonech ve směsích nebo v monotematických skupinách. Některé kultivary jsou vhodné k řezu. Všechny vynikají poměrně dlouhou dobou kvetení.