Zpět na seznam

Bergenie tučnolistá

Bergenia crassifolia

Foto: Bergenie tučnolistá
Detail
Kategorie Trvalky
Barvy rostliny růžová
Barvy listů zelená
Tvary listů celokrajné, zubaté
Typy listů listnaté, stálezelené
Měsíce kvetení Březen, Duben, Květen
Požadavky rostliny slunce, polostín, stín, vlhko, nenáročné, humózní půdy
Použití rostliny skupinové výsadby, půdopokryvná rostlina
Popis

Tučnolisté, mohutné bergenie byly dříve považovány za jakési obří lomikameny (rod Saxifraga) a tvořily mezi nimi zvláštní skupinu. Později byly ale zařazeny do samostatného rodu, který zahrnuje asi 10 druhů.
Bergenie jsou už dlouhou dobu pěstovány v evropských i amerických zahradách. Nejčastěji pěstovaným druhem je bergenie tučnolistá, která má velké, až 20cm široké listy, na okraji mírně zubaté. Pěstuje se od roku 1760 a je mrazuvzdorná.
O čtrnáct let později byla do Evropy dovezena bergenie srdčitá (Bergenia cordifolia). Další příbuznou je Bergenia pacifica, která je také velmi dekorativní a odolná k nízkým teplotám. Je stálezelná, v zimě mají její listy bronzově červený nádech.
V evropských zahradách došlo k hybridizaci asijských druhů. Dnešní kultivary jsou zahrnovány jak do druhu Bergenie x schmidtii, připisovanému hraběti Silva Taroucovi z Průhonic a nazvanému na počest průhonického zahradníka Schmidta Bergenia ciliata x crassifolia, tak do druhu Bergenia x smithii (Bergenia cordifolia x purpurascens). Nejnovější kultivary pocházejí až z druhé poloviny 20. století a mají jiný původ. Všechny ale patří k dekorativním rostlinám. Liší se charakterem olistění, velikostí, stavbou a zbarvením květů.
Bergenie jsou vytrvalé, většinou stálezelené rostliny s širokými, okrouhlými, sytě zelenými lesklými listy. Ty mohou být celokrajné, na obvodu zvlněné nebo zubaté. Vykvétají brzy na jaře, někdy už v březnu, drobnými růžovými pětičetnými květy v květenstvích na dlouhých stoncích. Nízké teploty nebo naopak intenzivní oslunění zbarvuje listy některých bergenií do červena. Pod povrchem půdy mají tyto rostliny silné dužnaté oddenky, kterými se rozrůstají.

Čeleď:
Saxifragaceae - lomikamenovité

Původ:
Bergenie pocházejí z východní Asie a Himaláje. Bergenie tučnolistá roste přirozeně v Koreji, Mongolsku, a v přilehlých oblastech Sibiře.

Pěstování:
Bergenie jsou nenáročné byliny, které vytvářejí na bohatých půdách velké, sytě zelené listy, ale málo kvetou. V chudých půdách zase nebývají listové čepele zapojeny a rostlinný koberec má mezery. Rostou dobře na přímém slunci, i ve stínu.

Použití:
Bergenie našly uplatnění v evropských i amerických zahradách jako stínomilné trvalky, nebo půdopokryvné rostliny. Mohou být vysazeny v městských parcích, i na venkovských zahradách. Dobře působí v kontextu s moderní geometrickou architekturou a v atriích veřejných staveb.
Nové fotografie rostlin