Detail

Popis

---

Proskurník lékařský je statná vytrvalá bylina vysoká více než 1m, s jednoduchými nebo větvitými, zevně špinavě žlutými. Celá rostlina je měkce plstnatá. Poměrně tlusté krátce řapíkaté, dolní srdčité, horní špičatě vejčité listy 3 -5laločné, na okraji vroubkované nebo pilovité, jsou na obou stranách leskle sametově plstnaté. Květy mají průměr 4cm a tvoří na vrcholu lodyhy chudé, řídké hrozny. Koruna je pětiplátečná, bílá nebo narůžovělá s mnoha tyčinkami, které mají tmavofialové až purpurové prašníky. Terčovitý bod se rozpadá v době zralosti v 10 -18 jednosemenných tvrdek. Kvete v červenci až září.

Původ:
Proskurník lékařský pochází ze Středozemí. V Evropě již zplaněl.

Výskyt:
U nás je proskurník rozšířený v teplejších částech, v pobřežních křovinách, na vlhkých loukách a pastvinách. K léčebným účelům se pěstuje.

Použitelná část:
Z rostliny se používá kořen.

Sběr:
Kořeny silnější než 1m se sbírají v říjnu a v listopadu. Suší se umělým teplem nepřesahujícím 40 -45°C. Droga má slabý charakteristický zápach, slizovou chuť a na lomu je bílá. Květ se sbírá krátce před rozvitím, list krátce před květem v červnu a červenci vždy za suchého počasí. Sušení probíhá zvolna, protože jsou listy chloupkaté. Suší se na stinných místech. Drogy jsou bez zápachu a mají slizovitou chuť ibišku. Pokud je kořen špatně usušený, zbarvuje se žlutohnědě, plesniví a chutná odporně. Starší, zdřevnatělé kořeny mají nižní obsah slizu a nemají takovou hodnotu. Menší obsah slizu mají i kořeny sbírané na jaře.

Použití:
Všechny částo obsahují slizové látky, kořen také 10% cukru a list třísloviny. Sliz se získává macerací asi šest hodin studenou vodou, ve které se dobře rozpouští. Pokud se použije horká voda dochází také ke slizovatění škrobu a konečný produkt je nekvalitní.
Sliz pomáhá odkašlávání, mírní podráždění sliznice a překrývá chuť nepříjemných léčiv. Užívá se v kombinaci s jinými látkami jako prostředek doplňující expektorační efekt.
Vnitřně se droga užívá jako mucilaginosum při zánětech sliznice dýchacích cest, při kašli, černém kašli, kataru dýchacích cest a bronchitidě, také při zánětech močových cest a při průjmu, zejména při těžkých průjmech dětí, zevně ke kloktání při zánětech mandlí a dutiny ústní.