Zpět na seznam

Jehlice trnitá

Ononis spinosa

Detail
Kategorie Ostatní léčivé rostliny
Výška rostliny do 60 cm
Barvy rostliny žlutá, růžová
Tvary rostliny hrozen
Barvy listů zelená
Tvary listů pilovité, řapíkaté
Typy listů listnaté, opadavé
Měsíce kvetení Červen, Červenec, Srpen, Září
Požadavky rostliny slunce, sucho, teplomilná, chudé půdy, nenáročné
Použití rostliny solitéra, skupinové výsadby, v lékařství
Použitelné části rostliny kořen
Popis

Jehlice trnitá je vysoký polokeř až 60cm, trnitý, s dlouhým kulovým kořenem, ve spodní často zdřevnatělý, v horní části bylinný.

Listy jsou krátce řapíkaté nebo přisedlé, spodní 3-četné, koncový lístek je větší a s delším řapíkem než oba postranní lístky, okraj listů je zubatý. Květy jsou motýlovité, vykvétají od června do září, sedí po 1 -3 v paždí listů většinou na trnitých krátkých výhonech, pavéza je tmavěji pruhovaná, zřetelně delší než křídla a člunek. Lusk je vejčitý, nadmutý, stejně dlouhý nebo delší než kalich, žláznatě chlupatý, uvnitř jsou okrouhlá semena s výraznými hrbolky.

Ve středověkých herbářích se uvádějí mladé, nasolené výhony jehlice jako potravina. Známý byl také močopudný účinek kořenů. Povařené kořeny v octě měly pomáhat při bolestech zubů. Český lidový název jehlice je babí hněv.

Jehlice plazivá (Ononis repens) nemá trny a její lusk je kratší než kalich. Rostlina se obvykle nepoužívá, ale záměna za jehlici trnitou nemá žádné negativní následky.

Čeleď:
bobovité

Původ:
Jehlice trnité roste v Evropě, Turecku, Malé Asii, Střední Asii, Pákistánu, v severozápadní Africe a v části severní Afriky.

Pěstování:
Jehlice dává přednost slunným a teplým polohám, roste hlavně na chudých pastvinách a v polosuchých travních porostech, trny ji chrání před sežráním zvířaty. Vyžaduje suché, vápnité a na dusík chudé půdy.

Použitelné části:
Používají se sušené kořeny. Rostlina obsahuje silice, flavonoidy (ononin, trifolirhizin), triterpen onocerin.

Sběr:
Sbírají se kořeny od srpna do října, řádně se omyjí a suší se při teplotě do 50 stupňů. Nejlépe již před sušením se rozřezávají na malé kousky, tlusté kořeny se rozřezávají i podélně.

Použití:
Kořeny voní po lékořici a chutnají zpočátku sladce a sliznatě, potom hořce a škrábavě. Čaj z kořenů jehlice zvyšuje množství moče, pomáhá proti písku v ledvinách a také při slabých zánětech močového měchýře, močení je častější, ale pokaždé s menším množstvím moče a je trochu bolestivé. Kořeny nepůsobí tak silně jako např. listy břízy, proto je pro přípravu čaje vhodná kombinace s jinými rostlinami.

Pro jarní kúru, která ve spojení s dietou povzbuzuje látkovou výměnu, se dobře osvědčuje jehlice ve směsi se stejnými díly listů břízy, pampelišky a listů cesmíny paraguayské, která pročišťuje a trochu zahání pocit hladu.
Nové fotografie rostlin