Zpět na seznam

Kalužnice indická

Eleusine indica

Foto: Kalužnice indická
Detail
Kategorie Letničky
Výška rostliny od 10 cm do 70 cm
Barvy rostliny zelená
Tvary rostliny klas
Barvy listů zelená
Typy listů listnaté, opadavé
Měsíce kvetení Červenec, Srpen, Září
Požadavky rostliny slunce, polostín, vlhko, nenáročné, humózní půdy
Použití rostliny v zemědělství, v lékařství
Použitelné části rostliny stonek
Popis

Kalužnice indická je jednoletá, trávozelená, 10 -70cm vysoká, obyčejně trsnatá tráva. Stébla má přímá nebo kolénkatě vystoupavá, smáčklá, rýhovaná, lysá, v dolní části většinou větvená, se 4 -5 uzlinami. Pochvy listů jsou smáčknuté, kýlnaté, rýhované, lysé, nebo jen v horní polovině na okrajích se 2 -3mm dlouhými jemnými chlupy, vyrůstajícími z bradavičnaté báze. Jazýček je 0,5 -1mm dlouhý, blanitý, na horním okraji s 0,5mm dlouhými brvitými chlupy. Čepele jsou ploché, 2 -20cm dlouhé a 3 -8mm široké, s výrazným středním žebrem, rýhované, lysé nebo jen nad jazýčkem roztoušeně jemně chlupaté. Květenství ze 2 -8 prstnatě rozložených lichoklasů je na vrcholu stébla, na bázi s chomáčem asi 2mm dlouhých chlupů, 1 -2 lichoklasy jsou často 3 -5cm níže, od stébla odstáté. Lichoklasy jsou 3 -10cm dlouhé, 3 -4mm široké, jejich vřeteno je křídlaté, na okrajích krátce brvité, po jedné straně s dvěma řadami hustě střechovitě uspořádanými přisedlými klásky. Klásky jsou 3 -6 květé, 4 -5mm dlouhé, široce vejcovité, zašpičatělé, ke vřeteni přitisklé. Dolní pleva je jednožilná, 1,8 -2,2mm dlouhá, s krátkým a brvitým zeleným kýlem, jinde lysá a tence blanitá, horní pleva je 5 -7 žilná, 3 -4mm dlouhá, široce kopinatá, špičatá, na kýlu drsná, jinde lysá, s úzkými, bělavými okraji. Pluchy jsou trojžilné, 2,4 -3,6mm dlouhé, vejčité, špičaté, výrazně kýlnaté, na kýlu krátce a ztuha brvité. Plušky jsou dvoužilné, 2 -2,8mm dlouhé, široce kopinaté, otupené, s krátce brvitým kýlem, vrásnité a tence blanité, lysé. Prašníky jsou 0,6 -0,8mm dlouhé. Obilky jsou hnědé 1 -1,3mm dlouhé, silně svraskalé, s malou kruhovitou bazální jizvou. Rostlina kvete od července do září.

Čeleď:
lipnicovité

Původ:
Kalužnice indická pochází pravděpodobné z Afriky, podobně jako většina druhů z rodu Eleusine. V Jižní Africe roste např. jako ruderál a polní plevel na suchých půdách v subtropickém pásmu s letními dešťovými srážkami. V konkurenci s ostatní vegetací je tam velmi úspěšná. Z toho důvodu ji zařazují mezi tzv. problémové rostliny, stejně jako další tři druhy tohoto rodu. Jako plevel prospívá druh zejména intenzivně na obdělávaných půdách v suchých oblastech.

Výskyt:
Z tropů a subtropů afrického kontinentu se druh v minulosti rozšířil do tropů i na ostatní kontinenty a odtud místy i do mírných zeměpisných šířek. Jeho expanze stále pokračuje, a to nejen horizontálně, ale i vertikálně. V současné době patří mezi nebezpečné nebo alespoň významné polní plevele v tropech a subtropech Asie, Ameriky, Austrálie a Oceánie. Zdomácnělý je druh také místy v jižní Evropě a na jihu střední Evropy, ve východní Asii, v jižní Kanadě, v temperátní Jižní Americe a jinde. V chladnějších zemích vystupuje většinou adventivně, s přechodným výskytem. Dobře prospívá na pionýrských půdách, na trávnících, pastvinách a pěšinách, protože dobře snáší sešlapávání. Vyskytuje se také na pustých místech a podél silnic a železnic, ale nejlépe se mu daří na orné půdě. Někdy roste i na mokrých místech a často v bujných exemplářích u zavlažovaných pozemků a podle kanálů. V době sucha ustupuje. Roste ve více než 60 zemích jako obtížný plevel ve 46 druzích kulturních plodin. Ve Spojených státech, kam byl druh zavlečen z Asie, je dost rozšířen zejména jako plevel v teplejších oblastech. Ve světě patří mezi hlavní plevele sójových kultur.
Do Evropy byla rosltina zavlečena asi před 140 roky. V současnosti roste v jižní Evropě a na jihu střední Evropy, a také v Bulharsku, ČR, ve Francii, Chorvatsku, Itálii, Maďarsku, Portugalsku, Slovinsku, Španělsku, Švýcarsku, adventivně se šíří ve velkých městech. Druh zdomácňuje i v Německu a v Rakousku. Na druhotné lokalitě v Evropě je rostlina zavlékána železniční a lodní dopravou, zejména prostřednictvím krmného oblilí, vlny a jejího odpadu, ptačího zobu, sójových bobů, sójového šrotu apod.
Poprvé byla rostlina sbírána v ČR 30. srpna 1974 v Ústí nad Labem. Je to teplobytný plevel, zavlékaný do ČR výlučně se severoamerickými sójovými boby nebo s odpadem ze sójových bobů, používaným ke krmení hovězího dobytka. Je možné ji pokládat za charakteristický druh labské cesty adventivů, patřící v ČR zatím mezi druhy monohemerochorní. Na českých lokalitách prodělává proces naturalizace. V tropech jsou rostliny větší a bujnější, dorůstají tam do výšky 85 -90cm. Bývají bohatě plodné, rekordní plodnost je 135 obilek na jedné rostlině, byla zaznamenána v Zimbabwe, zatímco průměrná produkce v populaci tam byla pro jednu rostlinu 40 000 obilek. V našich podmínkách dorůstají rostliny menších rozměrů a dosahují nižší produkce obilek.

Růstové podmínky:
Tato rostlina vytváří v našich podmínkách vysoké procento fertilních obilek. Pouze několik obilek z nejvyšší části se nevyvíjí. Obilky dozrávají do konce srpna. Po dozrání mají výrazný klíční odpočinek a většinou vůbec neklíčí. Klíční odpočinek se dá přerušit vyluštěním obilek z pluch, při několikaměsíčním suchém skladování nebo při uložení v chladných a vlhkých podmínkách. Obilky, u kterých byl klíční odpočinek přerušen, klíčí v širším rozmezí teplot, optimální pro klíčení jsou teploty 10 -15/28 -35°C, při stálých teplotách probíhá klíčení až nad 25°C, při střídavých teplotách se může dolní teplota pohybovat těsně nad 0°C. Klíčivost je dlouhodobá. Vzcházení obilek pozorujeme od začátku do konce května.
Klíční odpočinek a bohatá plodnost představují významný faktor pro možnou budoucí naturalizaci v nejteplejších oblastech ČR.

Množení:
Lehké obilky mohou být šířeny větrem a vodou, v druhotném areálu druhu má na jejich šíření hlavní podíl člověk při své pracovní činnosti. Obilky mohou být šířeny i živočichy.

Použití:
Tento druh patří mezi nebezpečné plevele zejména v tropech a subtropech Starého i Nového světa, kde je v současné době už velmi rozšířen. Postupně proniká i do teplejších oblastí mírného pásma. Další šíření na území ČR je limitováno zejména sníženou možností zavlékání obilek s ohledem na dovoz zemědělských surovin ze zahraničí, nebo téměř úplná absence zdrojů diaspor. Dále vysoké teplotní nároky druhu. Nejbližší naturalizované populace druhu v zahraničí se vyskytují pouze lokálně na ruderálních stanovištích, s výjimkou maďarských jsou od hranic SR a ČR dosud značně vzdáleny. Z těchto důvodů nelze expanzi druhu na našem území v nejbližší době očekávat, pokud by ale nenastalo výraznější dlouhodobé oteplení, což nepředpokládá. Protože se jedná o nebezpečný polní plevel, který se už lokalizoval v Ústí nad Labem, zařazujeme ho mezi druhy vnější karantény, který je potřeba věnovat pozornost především s ohledem na prevenci.
Kalužnice indická je plevel různých zemědělských kultur v tropech a subtropech, který je hostitelem virů chorob kukuřice a rýže. Údaje o její pícní hodnotě se různí, v některých oblastech je jako pícnina a krmivo ceněna, jinde se pro tvrdé listy nepoužívá. Je ale pokládána za dobré krmivo pro koně. Jako pícnina se pěstuje v Severní Americe a v Austrálii. V Zimbabwe je pěstována pro změkčení píce společně s motýlkokvětou rostlinou Kummerovia stipulacea. Obilky jsou jedlé, mladé rostliny na Jávě konzumují s rýží. V Etiopii bývá někdy pěstována jako textilní rostlina pro získání vlákna. Ze stébel se pletou rohože. Pro léčivé účinky se používá nať a kořen.
Nové fotografie rostlin